STO ZVÍŘAT:

Jana Jelínková – lead vocal (1, 3, 4, 6, 7, 9, 11, 12, 13), backing vocal (2, 5, 8, 11)
Jan Kalina – lead vocal (2, 5, 7, 8, 10, 12, 13), backing vocal (1, 6, 9, 11, 13), percussions
Jan Šobr – el. guitar, backing vocal (5)
Petr Hostinský – keyboards, backing vocal (2, 8, 9)
Wilco Versteeg – bass
Miki Nop – drums, djembe, backing vocal (1)
Pavel Herzog – trumpet, backing vocal (1)
Martin Líska – trombone, backing vocal (1, 5)
Tomáš Belko – tenor saxophone, backing vocal (1)
Jiří Hanzlík – baritone saxophone, backing vocal (1)
Karel Šváb – backing vocal (1, 5–7, 13), whistle (11), wind (8)

HOSTÉ:

Dasha & Alena Průchová – backing vocals (2, 3, 4, 7, 10)
Dr. Kary – toasting (2)

Horns arranged by Jan Kalina & Martin Líska (1, 2, 5, 7–10, 12, 13) & Karel Šváb (3, 4)

Produced by Jan Kalina & Karel Šváb
Recorded by Tomáš Jakl at Sono Recording Studios July–December 2008
Mixed by Tomáš Jakl & Karel Šváb at Sono Recording Studios
Mastered by Dogwalker
Executive Producers: Šimon Kotek & Jan Kalina
Design © Jan Kalina & Jan Buriánek
Photo © Michal Linhart
(P) + © 100PROMOTION 2009

JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI KOPYTA
REPORT Jan Ernest
Sto zvířat, věrní rytíři českého ska, působí jako kapela, která se drží svého kopyta, takže je jakoby předem jasné, co se dá čekat. Postelový scény je navíc novinka, o které se dá říct, že zní skoro stejně jako její předchůdce, Jeden rozdíl tu ale je. zatímco Rozptýlení pro pozůstalé představovalo spíš solidní jistotu, do které se vejde i pár průměrnějších kusů, Postelový scény jiskří do začátku do konce. Z velké části díky vyvedeným textům, které se zpravidla točí kolem zpackaných vztahů, ale i díky tomu, že tentokrát jedna koncertní hymna střídá druhou. Pokud netrváte na symfoňáku a zvuku z Londýna, pak tenhle koncentrovaný zvířecí bujón snese srovnání s vrcholným albem Nikdy nic nebylo. A propos, v době vlády mp3 je třeba velebit i nápaditý digipack, ve kterém je CD schováno. Schválně, budete také na poslední straně marně prstíčkem hrabat?

ZVÍŘATA SE UKAZUJÍ JAKO ZKUŠENÍ MILOVNÍCI A V POSTELI ÚSPĚŠNĚ STŘÍDAJÍ VŠECHNY POLOHY
MIX.CZ Jiří Krejčík
Přestože patří k průkopníkům ska v Česku, Sto zvířat se od většiny českých skáčkových kapel diametrálně liší. Neútočí jen na první signální soustavu a dovedou posluchači nabídnout i něco víc než muziku, u které se dá pěkně vrtět zadkem. S novou deskou Postelový scény opět ukazují, kdo je v naší skáčkové džungli králem. Album sice začíná sázkou na jistotu ryčným válem Nástěnka, pak už ale Zvířata servírují i několik pomalejších a vážnějších kousků. Dechová sekce šlape perfektně, hudba pulzuje od ska a rocksteady až k jazzu a swingu a rozhodně nenudí. Zvířata se znovu můžou opřít i o výborné texty saxofonisty Tomáše Belka. Po mrtvolném Rozptýlení pro pozůstalé si tentokrát skupina zvolila téma navýsost živé-sex se všemi příčinami a následky. Mezilidské vztahy jsou znovu podány s vtipnou sebereflexí, komickou nadsázkou a prokládány trefnými postřehy jako první půl života nám ničej rodiče, tu druhou děti. Na nové desce tak může vadit jen jediná věc: Že Zvířata se tak trochu zavírají do své vlastní škatulky. Stále jsou rozeznatelná na první poslech a stále hrají skvěle. Jenže to je možná trochu problém. Na Postelových scénách znovu kopírují tentýž model, se kterým baví posluchače už léta. Sice střídají více hudebních stylů, ale pořád jde o žánry hodně příbuzné a album postrádá skutečný moment překvapení, který by vás posadil na zadek.
I přes tuto výtku jsou ale Postelový scény výborná deska. Ať si říká kdo chce co chce, postel je zkrátka ideální místo pro milování. Zvířata znovu beze zbytku vystřídala snad všechny polohy, které jim omezený prostor ložnice dovoluje, a opět přivedla posluchače k orgasmu. Příště už ale možná bude lepší zkusit experimentovat i mimo ložnici. Po dvaceti letech už totiž může sex v jedné posteli začít nudit i se sebelepším milovníkem.

PÍSNIČKY O MANŽELSTVÍ A SEXU
FILTER Veronika Koloušková
Poté, co zvířecí karavana přežila vlastní smrt po odchodu Petra Ostrouchova s albem Rozptýlení pro pozůstalé, vydala se proti proudu času a na sedmé desce se věnuje mnohem zábavnější činnosti, než je umírání. Uvnitř výborného bukletu je každý z muzikantů přikryt peřinkou, po jejímž odkrytí vyhřezne nějaká ta úchylka. Z dámy ji ovšem budete prstíčkem strhávat marně (testováno na kamarádech-nachytal se každý). Že mají Zvířata v saxofonistovi Tomáši Belkovi textařský poklad, je věc známá. Tentokrát vybásnil zpověď nástěnky v manželské poradně, morální kocovinu po náhodném sexu, trpké rozchody i plíživou tesknost osamění, která přichází v hodině mezi psem a vlkem. Vše podáno s veselou ironií, ale taky hlubokou skepsí k institutu manželství a lásce vůbec. Zrychlili, odlehčili, přibarvili a vylepšili zvuk. Kdo si s deskami Sto zvířat rád zvedá náladu, má k dispozici další návykový antidepresant, který může požívat a užívat donekonečna.

ZVÍŘECÍ SKA
ROCK & POP Milan Slezák
A máme tu novinkové album bandu Sto zvířat v devatenáctém roce existence souboru. Oproti CD Rozptýlení pro pozůstalé se jednotící téma posunulo směrem k posteli a vztahům (dlouhodobým, střednědobým i těm zcela krátkodobým). Vše podpořeno muzikou, která je chytlavá a dokáže akcentovat textová sdělení. Texty Tomáše Belka jsou plné ironie, sarkasmu, temného vtipu, ale i hořkosladkých vážnějších tónů a pokud byste chtěli vnímat jen muziku, efekt by byl rozhodně neúplný. Leckdo v nich může vystopovat s nadhledem popsané své vlastní zážitky a pocity (na to ale, pravda, musíte asi mít v dané oblasti už něco za sebou). Navíc je celá věc podáván dík hlavnímu pěveckému duu Kalina, Jelínková z ženského i mužského úhlu pohledu. Než stačíte postřehnout všechny textové a hudební vychytávky a fórky, je konec a nezbývá, než si to celé poslechnou znovu. Stojí za to prolistovat i booklet s texty a „postelovými fotografiemi“ jednotlivých členů kapely. Možná bude někomu chybět výrazný tažný hit, který by jasně čněl nad ostatními. Ten tu opravdu není, ale materiál je to vzácně vyrovnaný a silný.

HOUSER Jakub Pech
Sto zvířat jsou asi jedinou tuzemskou kapelou, jejíž popularita soustavně už skoro dvacet let stoupá a která si zároveň i na sedmé desce udržuje vysokou kvalitu, a to hudební i textovou. Na posledních dvou albech navíc hrají ve výtečné sestavě a formě, takže je to opravdu radost poslouchat. Desítka muzikantů je dobře sehraná, aranžmá má dostatek disciplíny na to, aby nikdo z nich zbytečně netrčel z harmonického celku. Autorem většiny melodií je zpěvák Jan Kalina,ale stejně jako minule se zhudebnění tří textů ujal zvukař Karel Šváb, který tentokráte více zapadl do klasického soundu Sto zvířat. Obdobně jako předchozí nahrávku Rozptýlení pro pozůstalé (2007) zarámovala „Zvířata“ tématem veselého smutnění, novinku Postelový scény zabalila do erotiky. Tomáš Belko, saxofonista a výhradní textař kapely, sepsal opět řadu komickomelancholických veršů, které zkrátka utkví. Jana Jelínková v úvodní „Nástěnce“ zpívá: „Všechno co říkám jsou banality...“ MImo jiné právě vtipní podání banalit je jednou ze silných stránek Sto zvířat. Na Rozptýlení pro pozůstalé se Belkovi snad přeci jen dařily lepší pointy a atmosféry, ale i zde má hodně co nabídnout, jde především o tuto trojici písní, které jsou na desce zařazeny za sebou: vkusně dojemná „Ikaros pro chudý“, úderná „Mrtvej pán“ a „Bez tebe“, s takřka dadaistickým refrénem. Výrazným plusem u Postelovejch scén originální booklet (s malým chytákem), který jen tak neomrzí a který podtrhuje svérázný zvířecký smysl pro humor. jak říká tvůrce jeho konceptu Jan Kalina, kapela dává nahlédnout, o mají její členové pod peřinkami.

NÁSTĚNKA

všechno, co říkám jsou banality
nikdo mě nevnímá pořádně
jenže i já mám svoje city
jsem totiž nástěnka
v manželský poradně
já říkám svý jen výstřižkama
zažloutlý nečtený torza vět
a celej život jsem tu sama
a kdybych mohla, tak
mohla bych vyprávět
přesto já sním, že přijde on
a potom smutek zaženu
já sním, že přijde on
a řekne
nástěnku chci za ženu
každej má svoje problémy
sorry, já jenom nechci lhát
rači bych byla, věřte mi
barová lavice například…
na lidi koukám z konce chodby
ty sotva vypadaj na lásku
nikdo se na mě nesmí zlobit
že ztrácím iluze
o tomhle závazku
v manželství život je kvalitnější
u stolu prej taky v posteli
jenomže trable, co pomáhá řešit
by lidi bez něho
v životě neměli

EROTICKEJ FILM

tohle je béčkový erotický kino
jenom pár zoufalců, zahulíno
a ten film umění vážně není
laciný lokace, ubohý nasvícení
režisér musel bejt asi slepej
kamera neostří, obraz se klepe
vraťte mi za lístek, tohle ne, díky
chci si dát panáka, mám dost erotiky
můj život je erotickej film
ve kterým se houby stane
můj život je erotickej film
příšerně sestříhanej
omlouvám se, mý bejvalý ženy
za ty postelový scény
slyšíte, hele, chci vrátit vstupný
cože? to nebylo nepřístupný?
je toho fůra, za co se stydět
happy end nečekám při týhle bídě

PŘÍSTAV DOMÁCÍHO ŠTĚSTÍ

přístavní dělníci plivali kdo dál
jeden z nich cigárem do vzduchu bodal
a pak si o první to druhý zapálil
přístavní dělníci do dálky plivali
k obloze smrděly solený ryby
čeho je příliš a co ti tak chybí
fakani házeli po raccích kameny
k obloze smrděly ryby solený
máš kotvu tetovanou nad zápěstím
a pod ní tyhle slova:
tohle je přístav domácího štěstí
kde ses léta potuloval
začly se dloužit fialový stíny
tak proč se pořád díváš do hlubiny
seš divnej chlápek, to ti teda povím
začly se dloužit stíny fialový
někdy dost temný sny se dostaví
na molu s provazem sedíš bez hlavy
a na návnadu svojí hlavy
lovíš úhoře masožravý

KRÁLOVNA TEMNÝCH SPÁDŮ

hodino dlouhá rok
milenko sebevrahů
ty světlo zpod dveří
královno temných spádů
jak na to nemyslet
když v hlavě někde vzadu
cítím, že přicházíš
že stojíš na mým prahu
královno temných spádů
královno propastí
tak dobře, zas tě čekám
já a má nespavost
ty přece musíš chápat
jak ženská vyhoří
když doma nemá chlapa
kterej by zahřál jí
a tebe poslal někam
královno temných spádů
zas budu špatně spát
a chodit do práce
zas budu minulost
na dlani obracet
zas budu rouhat se
a činit pokání
zas budu svůj život
obracet na dlani
ty děsná hodino
padání do svý hlavy
jsem tvoje ztracená
a marnotratná dcera
jsem jako zamčená
do básně od Baudelaira
stokrát tě zabiju
a stejně nezastavím
královno temných spádů

VÍNO S KLOKANEM

četl jsem třetí svazek
evropskejch dějin zívání
kdo ví, jestli se něco nestane
popel mi padal na zem
pak přinesli snídani
a víno z Austrálie s klokanem
vajíčka byly děsný
kafe mi ale chutnalo
kdo ví…
skutečnost změním ve sny?
nebo půjdu na malou?
pili jsme bílý víno s klokanem…
říkám si: to mi svědčí
nehnat se pořád dopředu
ať žijou povaleči
dal jsem si něco k obědu
pak přišel jeden kámoš
a říká můžu na chvíli?
pak přived ňákou známou
a zase jsme se napili
servírka měla velký
sny, kterejm nikdo nevěřil
a oči krotitelky
pak přinesla večeři
takhle se mi to líbí
a budu to tak dělat dál
nedělat nic, ani chyby
jen klokan to odskákal

RECEPT

znám tenhle recept díky tetě Lucce
tradiční způsob, jak uvařit srdce
první věc: počkám na výhodnej nákup
a pak ho krájím, část dám do mrazáku
omyju zbytek, to udělám vždycky
je doufám jasný, že musí bejt lidský
pak začnu smažit srdce na cibulce
nejdřív jen jemně, potom hodně prudce
pohlídám, ať se nevyvaří voda
pak ho dám sežrat tomu, kdo mi ho dal
a když to jídlo můj host nepochválí
přidám tam chilli, jen ať ho to pálí
co zbylo na stole po snídani?
co je to s tebou, už nevíš ani
co zbylo na stole po večeři
pravda a iluze, popel a peří
jsem proti tetě Lucce prachmizerná
tak se mi často připálí a zčerná
je to jen maso, tak jen žádnou lítost
žádnej strach, bude další příležitost
vážně jsem nad tím, vařit se má s klidem
i když pak hostům v puse pachuť zbyde
to je vše, příště probereme játra
a taky vhodnej výběr psychiatra

HAVRAN

ON:
probudíš se, hlava bolí, zdá se, že jsi alkoholik
žaludek se taky vzbudil, puch, jak by tu řádil mor
v puse cítíš hnusnou pachuť, oční víčka drží v šachu
slunce přes chuchvalce prachu, oranžovej semafor
co to vedle tebe leží? cizí, ženě blízký tvor
jenom šeptáš: never more
ONA:
probudíš se, nejsi doma, vedle tebe chlápek co má
obličej jak bublaninu, slušnej casting na horor
jeho dech je závan smrti, strašnej byt ve strašný čtvrti
aspoň že tě neuškrtil, ztrácíš smysl pro humor
cos to sakra včera pila? chce to model „vichr z hor“
a potom už: never more
kráčíš k ránu krajem slastí
pravda, právě ku propasti
a sakra, jsi na okraji
krásný kravál k tomu hrají
havrani když nebe
krá krá krá
krájí
ON:
takhle paní, ta je, teda… spodní prádlo všude hledá
a pak sípe, kristapána, musím si vzít postinor
ONA:
sama sobě se teď hnusíš, řekni jenom já už musím
žádnej úsměv, žádný pusy, na rty ani na bachor
jednou na to vzpomeneš si jak na hodně trapnej fór
jdi a hlavně: never more

NÁVOD JAK JI SBALIT

tak jako každý eskymácký dítě
rozlišuj dvacet druhů sněhu
na holky funguje znamenitě
když zabalíš to do příběhu
po tomhle možná všimne si tě
další krok: musíš vyjmenovat plynně
aniž bys koukal na papír
sto slov, který maj v albánštině
pro to, co znáš pod pojmem knír
jen tak tě pustí do předsíně
je to jak noční jízda
naslepo do závějí
nemysli na to co bude
a žlutej sníh se nejí
dál: její fotku spal v plameni svíce
a popel zalij smůlou vroucí
a přidej inkoust z chobotnice
a taky slzy prázdnejch nocí
jen tak tě pustí do ložnice
když tohle všechno dokonale zvládáš
je čas jí přiznat, že jsi chlápek
v kterým se duše s tělem hádá
a každý její ne předem chápeš
jen tak tě možná bude mít ráda
tohle ví každý eskymácký dítě…

IKAROS PRO CHUDÝ

řekni čí pohled hledal jsi v mejch očích?
kohos to pozval na gin, co jsem pila?
a při tom tanci, s kým ses to loučil?
já se neloučila
po kom jsi toužil, když jsi šeptal chci tě?
kohos chtěl opít? sebe každopádně
co se to stalo, tváříš se jak vítěz
ale jsi na dně
v zapadlý dílně na tvoje přeludy
a naděje a beznaděje
šije si křídla Ikaros pro chudý
vosk už se hřeje
kohos to líbal, když jsme spolu spali
není moc běžný po tom tajně brečet
asi je žhavá, když ses takhle spálil
sobě neutečeš
já taky chtěla, ale neutekla
já milej zlatej nemůžu tě léčit
komu ses divil, když jsem ti pak řekla
zavři dveře zvenčí
v zapadlý dílně na tvoje přeludy
a naděje a beznaděje
šije si křídla Ikaros pro chudý
vosk už se hřeje
v zapadlý dílně kde je šicí stroj
skříně a stará krejčovská panna…
víš, jestli noci patřej milencům
nám dvěma patřej rána

MRTVEJ PÁN

jsou noci
šedivejch vlků
zpuchřelej měsíc
nutí je výt
máš v dlani
stříbrnou kulku
to pak je těžký
se nezastřelit
jsou noci
stárnoucích paní
který maj rande
na inzerát
máš v srdci
naivní přání
to pak je těžký
se nezačít smát
ať kvílí ulicí sto zlitejch démonů
na počest jedný, která padá z balkónu
sražená samotou a tím, že se jí ptám
vo co jde, vždyť je bůh taky sám
mrtvej pán s mrtvou paní
tancujou
mrtvej pán s mrtvou paní
zkoušej spolu žít
jsou lidi
pro sebe trestem
který maj v sobě
rezavej drát
jsou noci
v šíleným městě
žít s tebou nechci
chci s tebou spát

BEZ TEBE

neodcházej nebo nevím, co se stane
co když noc bude vystřídaná ránem
úterý středou, zima jarem
a ten kdo zestárne bude starej?
neodcházej nebo nevím, co pak přijde
co když nádech bude následovat výdech
a výdech nádech a pak znova
co když se to bude opakovat?
bez tebe budu, to už vím
jak ryba bez motorky
bez tebe budu, to už vím
jak vězeň bez chrastítka
bez tebe budu, to už vím
jak upír bez rovnátek
novinář bez cimbálu
bez tebe budu, to už vím
jak kachna bez podvazků
muzikant bez jogurtu…
bez tebe budu, to už vím
neodcházej nebo vážně nevím co pak
co když protiklad pak bude to, co opak
a černá nebude mít odstín jako bílá
a slabost nebude to samý, co je síla?
neodcházej nebo nevím, co to spustí
to co se stalo, pak bude minulostí?
co když poznáme, že krev to není voda
a chlapi budou se zpíjet po hospodách?

U NÁS SE DOJÍDÁ

vyrůstal jsem za břevnovským klášterem
nikdy nevíš, kde to dítě sebere
že rodiče nejsou jeho rodiče
otec mlčel, nechtěl mluvit o ničem
otec si byl jistej, matka nejistá
nikdy nevíš, co ti život přichystá
jediná věc, kterou jsem se dozvídal
bylo, že se u nás doma dojídá
to krásný dětství, šťastnej obličej
a jak to panečku letí
první půl života nám ničej rodiče
tu druhou děti
vyrůstal jsem v myšlenkový chudobě
na základce nechodil jsem na oběd
šel jsem domů dojíst jídlo z neděle
byl jsem hloupej, tlustej, ale veselej
na chodbě kříž
s mrtvým Ježíšem
na sobě máš
chemlon kožíšek
a kalhoty po bráchovi
vzadu s klínem, jako nový
dojídat je u nás pořád pravidlem
když se mluví, tak nanejvejš o jídle
když syn něco řeší, já mu povídám
rači jez a mlč, u nás se dojídá

NEVÝCHOVNEJ KONCERT

Tohle je nevýchovnej koncert
ne zcela populární hudby
s kapelou to jde z kopce
i když se může chlubit
tím, že má stejně kliku
na to jak všichni nasávaj
a že na plese astmatiků
musela dvakrát přidávat
předloni, což je důkaz vkusu
měli jsme angažmá u cirkusu
v němž slavná Raguna
nejproslulejší náměsíčnice Itálie
zlomila srdce bubeníka
ten od té doby pije
došlo též k malé nehodě
s epileptickým slonem
od té doby si trumpeťák
zpevňuje zuby kanagomem
a proto musí vypít litr rumu denně
a tudíž vypadá poněkud unaveně
teď ale smradi budem hrát
a tím se neutají
vážné vzdělání a směšný plat
co naši umělci mají
kapela je popovou stálicí
s dechovou sekcí, s vodou na plicích
pak je tu basák, nemůžem ho vystát
a slavný Pedro, tříprstý pianista
a vzadu za mnou je kytarista známý
hlídejte dcery, ať nejsou chvíli samy
a zlatý hřebík každé naší štace
sladká Džejn, skvělá ve zpěvu a v páce
nakonec já, no ano nikdo jiný
já zpěvák bez hlasu a otec bez rodiny
hrajem jak naposledy v tomhle roce
a tohle je náš nevýchovnej koncert