Diskografie
ROZPTÝLENÍ PRO POZŮSTALÉ

ROZPTÝLENÍ PRO POZŮSTALÉ
CD
2007 100PROmotion
1. Nejkratší cesta Kalina / Belko
2. Alice se dala na pití Kalina / Belko
3. Poprvé Kalina / Belko
4. Slečna s kosou Kalina / Belko
5. Magnetický chlapec Kalina / Belko
6. Metrosexuál Kalina / Belko
7. Žižkov Šváb / Belko
8. Neláskou opilí… Šváb / Belko
9. Mámivá noc v zálivu Kariboo Kalina / Belko
10. Sled nešťastných náhod Kalina / Belko
11. Kocour Kalina / Belko
12. Zub Kalina / Belko
13. Večírek pod psa Kalina / Belko
14. Kronika ohlášené smrti Šváb / Belko
15. Varieté Kalina / Belko

STO ZVÍŘAT:

Jana Jelínková – zpěv
Jan Kalina – zpěv, dřívka, tamburína, zvon, shaker, bonga, guiro, triangl, tympány, zvonkohra
Jan Šobr – el. kytara
Petr Hostinský – klávesy, zpěv
Wilco Versteeg – baskytara
Miki Nop – bicí
Pavel Herzog – trubka, zpěv
Martin Líska – trombon, tenorhorn, zpěv
Tomáš Belko – tenor saxofon, zpěv
Jiří Hanzlík – baryton saxofon

HOSTÉ:

Karel Šváb – zobcová flétna (8), klarinet (14), zpěv (2, 7, 14, 15)
Matěj Belko – zpěv (2, 14, 15)
RECENZE

AKTUÁLNĚ.CZ Jakub Pech
Kapela Sto zvířat otevírá novou kapitolu existence pohřbem a nabízí Rozptýlení pro pozůstalé. Čáru za tou minulou udělala loni, když nahrála ve staré sestavě reprezentativní „best of“ nahrávku, živé 2DVD Jste normální?
Od vydání poslední řadové desky Nikdy nic nebylo (2004) totiž prodělala výrazné personální změny. Nejcitelnější byl odchod letitého kytaristy a skladatele Petra Ostrouchova. Z toho plynulo přijetí kytaristy nového; stal se jím Jan „Beruška“ Šobr. Jeho nástroj dostal víc prostoru, než bylo zvykem, a zasáhl do celkového soundu.S Ostrouchovem odešel také mužský protipól frontwoman Jany Jelínkové. Nejdřív se dělal konkurs na zpěváka, pak se ale zpoza bicích zvedl Jan Kalina, a protože je – vlastními slovy – široký, legrační a snadno zapamatovatelný, nastálo se chytil mikrofonu. Nakonec se tedy přijímal bubeník – Miki Nop. Posledním přírůstkem do stáda se stal mladý trumpetista Pavel Herzog. Pozůstalá i čerstvá zvířata se v kotci sžila snadno a nejenže rychle secvičila stará čísla, ale naučila se i patnáct kousků nových. Většinu repertoáru na Rozptýlení pro pozůstalé si vzal na starosti Kalina.
Jedna píseň (výtečná Slečna s kosou) a několik dechových aranžmá tu zbyly po Ostrouchovi, hned třemi skladbami přispěl Karel Šváb, tohoto času skrytý jedenáctý člen skupiny, jinak na míru ušitý zvířecí zvukař. Osvojil si typickou řeč kapely a současně ji posunul jinam.
A tak se stalo, že nové album je návratem ke stylovým kořenům a zároveň dokáže bavit i příjemně překvapit. Švábovou největší perlou je Neláskou opilí… - v ní se ska-latinkové sloky bezbolestně přelévaji do téměř hardrockových refrénů.
Zvířata ostatně nikdy nebazírovala na ortodoxním dodržování škatulky ska a s oblibou přejímala pro zpestření prvky swingu, popu či rock steady. Právě díky žánrovému nadhledu dokáže být kapela svěží i po sedmnácti letech.
A také díky tomu, že na vysoké úrovni pořád zůstávají hravé texty Tomáš Belka. Paradoxně předchozí „růžové album“ bylo na několika místech smutné, zatímco nová nahrávka o „posledních věcech“ oblečená ve smutečním je vlastně veselá. Střídají se tu polohy černého a kyselého humoru, který jednoduše vyplývá z krize středního věku. Belko se někdy zasekne do paměti štěpným vešem („nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi žebrama“) a jindy provokuje cimrmanovským absolutním rýmem („kromě kancelářských potřeb, neměl jiných potřeb“).
Ukázku textařského mistrovství předvede v písni Zub, která pracuje s jednoduchou, ale silnou metaforou zubu, nitě a dveří. Literární inspirace poodhalí v parafrázi Márquezovy Kroniky ohlášené smrti.
Novou desku bude kapela propagovat a křtít na podzimním turné, které vezmou z gruntu od Albrechtic nad Vltavou (5.10.) až po Zlín (22.12.). V Praze mají zahrát v půli listopadu v klubech Akropolis, Rock cafe a Roxy.
Kalina by si přál znovu vydat výběr toho nejlepšího, ovšem starší kusy přetočit se současnou sestavou. „Ale to je jako plánovat další dítě, když s tímhle jedeme teprv z porodnice.“

MUZIC
Sto zvířat je velmi spontánní kapela. Vytrvale se věnuje muzice, jež třeská v rytmech ska, swingu nebo rocksteady. Jsou to vlastně lidovkové songy, ozvláštněné tématem nové desky, která vypovídá o posledních věcech člověka. Humor je samozřejmě přítomen, soudě podle úvodní výtečné písně Nejkratší cesta („nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi žebrama“). Sto zvířat soustředěných kolem bubeníka Jana Kaliny, zpěvačky Jany Jelínkové a textaře a dechaře Tomáše Belka, si dělá muziku pro vlastní zábavu. Její členové mají svá zaměstnání, a tento prvek svobody se projevuje i v hudbě. Ovšem i taková nezávaznost má své limity. Kapela má obrovské kolektivní srdce, které buší velmi sympaticky a jež také překrývá skutečnost, že některé písně (Magnetický chlapec) se ztrácejí v prostřednosti. Deska má výkyvy mezi průměrnými a špičkovými songy. Parta vše překryje, což platí zvláště o koncertech. Díky CD se ale posluchači zase lépe naučí nové písně. Navíc novou desku kapela výtvarně vyšperkovala, jako by ji vydávala u nadnárodní firmy, nikoli u nezávislého labelu 100PROmotion.

PŘÍBRAMSKÝ DENÍK Karel Souček
Další várku patnácti příjemných písniček přináší na novém albu Rozptýlení pro pozůstalé desetičlenná kapela Sto zvířat. Ta je stále řazena do tuzemské ska scény, ale s každou novou deskou z této škatulky Zvířata trochu povylezou. A Rozptýlení je zatím jejich nejbarvitějším a nejpropracovanějším albem. Ne že by na něm ska chybělo, ale rozhodně se celá nahrávka neubírá ve zběsilém, bujarém rytmu na dvě doby. Naopak. Rychlých, energických ska popěvků tu fanoušci moc nenajdou, takže po prvním poslechu budou těžko hledat úderné hity. V hlavě jim určitě zůstane Nejkratší cesta, Poprvé, Metrosexuál nebo Varieté, k dalším se budou muset propracovat. V písních se prolíná mnohem více stylů. Nejčastěji klidnější, houpavé reggae či propracovaný rock. Mámivou noc v zálivu Kariboo zdobí temperamentní latina, uvolněný swing prosvětluje patrně nejsilnější skladbu alba Alice se dala na pití, v rytmu valčíku se ubírá Kronika ohlášené smrti. Každá píseň má trochu jinou atmosféru, takže se CD hned tak neoposlouchá.
Muzika početného bandu skvěle šlape, i přes dva nováčky (bubeník Miki Nop, kytarista Jan Šobr) je sehranost znát. Dechy písně okysličují, rytmika je přesná, kytary sázejí občas dost drsné riffy, klávesy kouzlí atmosféru. O zpěv se podělila Jana Jelínková s Janem Kalinou.
Především Jelínková dorůstá v excelentní zpěvačku, její sytý, hluboký vokál se výborně hodí k emotivním šansonům typu Alice se dala na pití, Slečna s kosou nebo Kocour. Ve vrcholných pasážích běhá posluchačům mráz po zádech. Textům tradičně nechybí vtip, nadhled, hravost, nápaditost.
„Nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi žebrama“ (Nejkratší cesta).
„Miluj mě k smrti doslova a já si tě pak pochovám“ (Slečna s kosou).
Formace ale umí i zvážnět, navodit melancholii či přesně vystihnout atmosféru Žižkova. Sto zvířat tak i na CD Rozptýlení pro pozůstalé zůstává spontánní, svobodnou, autentickou kapelou, rozdávající radost a pohodu. Zárověň však svými silnými šansony může výrazně rozšíři svoji posluchačskou základnu.

TRYZNA ZCELA NETRÝZNIVÁ
REPORT Jan Ernest
Jestliže předchozí deska Sta zvířat byla především o lásce, pak ta nová pojednává o věcech, které následují. Průběžně líčí konce všeho druhu – partnerskými rozchody počínaje a posledními okamžiky života konče. Téma je to značně symbolické, protože na sklonku loňského roku kapelu opustil.
Petr Ostrouchov, jeden z hlavních autorských pilířů a architekt posledního alba Nikdy nic nebylo. Se změnou, která by leckoho jiného nejspíš položila, se ovšem klub pozůstalých vyrovnal obdivuhodně a do značné míry i logicky. Nechal Českou filharmonii doma a nahrál muziku skočnou, veselou a bližší fundamentům ska, jako stvořenou pro hopsající kotel pod pódiem.
Hudební složka tudíž funguje stále spolehlivě, zvlášť ve spojení s nezaměnitelnými texty Tomáš Belka, jejichž pointy jsou tentokrát ostré jako břitva. V případě úvodní skladby, která konstatuje, že „nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi žebrama“, to platí zcela doslova.
Ruku na srdce, vyjímečnou minulou desku kapela nepřekonala a mezi patnácti skladbami není žádná další Dáma s čápem. Taková píseň se povede jednou za život. Ale můžete očekávat příjemné rozptýlení dle solidních zvířecích standardů.

ROCK & POP Jan Šída
Nazvat album Rozptýlení pro pozůstalé, to může jen skupina Sto zvířat. Černý humor, to bylo vždycky jejich. Naštěstí. A novinka se jim opravdu povedla. Už dávno nehrají pouhé ska (to mají jako východisko), jejich hudba má více odstínů (od šansonu po hospodský šraml). Kromě muzikantských schopností má kapela na své straně i ty vokální. Duo Kalina – Jelínková se úžasně doplňuje. Když zpívá Kalina, nevíte, co myslí vážně a co je cynická nadsázka. Dobrým příkladem je skladba Žižkov, parodizující sebe sama, stejně jako všechno kolem. Jana Jelínková svým sametově vemlouvavým hlasem dokáže předat kdejakou informaci jako poselství. Zvlášť když se týká ženského pohledu na vztah. Z toho, co zpívá v Neláskou opilí, by za normálních okolností běhal mráz po zádech. Ne tak u Sta zvířat. Tam se člověk spíš začne smát. Řekl bych však, že to kapela takhle chce.
TEXTY

NEJKRATŠÍ CESTA

Jsi fakt skvělá
lepší už asi sotva potkám
tak si nechám
vzpomínky na společnejch fotkách
nechci to kazit, to musíš chápat
ňákejma soucitnejma gestama
nejkratší cesta do srdce chlapa
vede mezi žebrama
Já už musím
netvař se že se mi chceš pomstít
chlap se bojí
chytit se v pasti domácnosti
já sice chápu ten tvůj zápal
ale nic není jako v reklamách
nejkratší cesta do srdce chlapa
vede mezi žebrama
jsou různý druhy mužů
se mnou to není výhra
jsou různý druhy nožů
stačí si jen vybrat
stačí si jen vybrat
co se divíš
ženský si za to můžou samy
když si pletou
co dělaj milenky, co mámy
a proto není dobrej nápad
věřit že něco je před náma
nejkratší cesta do srdce chlapa
vede mezi žebrama

ALICE SE DALA NA PITÍ

Alice se dala na pití
v baru člověk pozná jak to je
různý lidi, různý nápoje
ve dne pro ní slunce nesvítí
Alice se dala na pití
takhle to ta prostě holka má
zkoušela to s třema klukama
jenže při tom fakt nic necítí
řekli jí jen kotě, ty a já
nic nemusíš dělat, je to hra
nic to není, žádný drama
zůstane to mezi náma
Alice se dala na pití
venku prší noc je lepkavá
někde někdo sprostě nadává
chlapi jsou prej hnusný prevíti
Alice se dala na pití
holky co s ní spaly řekly dost
tohle nemá žádnou budoucnost
s tebou to fakt není k přežití
Alice se dala na pití
Alice to prostě takhle má
zamkni pusu na klíč šeptá tma
jako strejda tehdy v devíti
řek jí jenom kotě, ty a já
nic nemusíš dělat, je to hra
nic to není, žádný drama
zůstane to mezi náma

POPRVÉ

nesmím pít, ale vodku můžu snad
poprvé, když jdem k vašim
neříkej že mi bude padesát
řekni míň, budou rači
obličej mi trochu krvácí
upad jsem po flámu, znáš to
roztočím to občas po práci
né vždycky, né často
táta s mámou můžou hrůzu mít
že jsi moc mladá
má dcera je stejná, takže klid
tu taky zvládám
nekecej, no jestli je to tak
tak hurá to mi stačí
tátu znám, byl to můj spolužák
akorát o rok mladší
to je fór, tvojí mámu taky znám
dyť jsem s ní kdysi chodil
aspoň si po letech pokecám
o to víc se k vám hodím
jsem rovnej jak věž v Pise
jen trochu od krve
poprvé představit se
fakt nejdu poprvé

SLEČNA S KOSOUO

slyšíš to ticho?
tma a ticho…
tak proč jsi rychle
sirkou škrt?
díváš se na mě
zaraženě
že prej jsem bledá
jako smrt
ale proč jako, co blázníš
jestli mě chceš tak zhasni
vzpomeň si co ti
řekla máma
při první cestě
do školy
vzpomeň si jaký
bylo drama
než si se prvně
oholil
a co jsi platil za sny
jestli mě chceš, tak zhasni
je jedno že tě
někdo zranil
se mnou už tě nic
nebolí
všechno je jenom
jenom zdání
všechno je nic
i cokoli
jenom jedno je jasný
jestli mě chceš, tak zhasni
pšššššššš zůstaň na zádech
a nechci slyšet už tvůj dech
miluj mě k smrti doslova
a já si tě pak pochovám
na konci hodin
dnů a roků
splním ti všechno
co jsi chtěl
svlíkni si šaty
kolem boků
spálím tě při tom
na popel
myslím to smrtelně vážně
dřív než se naučíš milovat… zhasneš

MAGNETICKÝ CHLAPEC

magnetický chlapec
udrží lžičku na kůži
a tatínek mu říká
i příbor udržíš!!!
a brzy jistě synu
zvládneš kovadlinu
zatím ňákou menší
dokud jsi menší!
magnetický chlapec
každý den pilně trénuje
to vůbec nikdo nesmí
do jeho pokoje
a lžička o zem cinká
no nervy pro tatínka
když ho přes dveře těší
zvládneš i těžší!
magnetický chlapec
je jako každej jinej
jako já, ty taky
no vlastně, promiň, ty ne…
magnetický chlapec
když je sám, někdy pláče
to zase jeho kůže
přitáhla připínáček
a on čím dál víc tuší
že má něco s duší
kromě kancelářských potřeb
nemá jiných potřeb!

METROSEXUÁL

když si dám svou masku pleťovou
mnohem líp se cítím
oholím si chlupy na nohou
na tvář krém a svítím
jak voníš a jak vypadáš…
až se mi zvedá nálada
má dívka z Václaváku
ta vůbec není zlá
a guma od tepláků
je krásně zařízlá
procvičím si břišní partie
tělo mám jak Říman
utrácím a to se přežije
v buticích je mi príma
v koupelně jsem strávil hodiny
ranní krém pak mi došel
mít se rád, to je to jediný
co snad má smysl zkoušet
jak voníš a jak vypadáš…
až se mi zvedá nálada
tak nevím proč mi říkáš
seš metrosexuál
dyť mávám na taxíka
a v metru bych se bál

ŽIŽKOV

Nad Žižkovem se rozkročila
noc velká modrá ještěrka
krev líh a rtuť mi proudí v žilách
pes od sousedů zaštěkal
zloději aut se probudili
vercajk si nesou pod paží
a v očích punčoch noční víly
za nákladovým nádražím
vidím tu marnost smysluplnou
která nás všechny přežije
v srdci je prázdno, v baru plno
a na to se teď napijem
V kapse mi zbyly čtyři kila
s vyjímkou hospod všude klid
jestli tě žízeň zaplavila
můžeš si oko vystřelit
tramvaje zvoní umíráček
z hospod zní hudba sekaná
a Žižka zpitej nahlas pláče
v sedle velkýho potkana
před mauzoleem psího trusu
zní disco a pak Requiem
kýč přesně podle mýho vkusu
a na to se teď napijem
svý srce budeš hledat marně
v poslední non stop zastavárně
sebrat nový z ulice se stydíš
skleněný oko měsíce tě vidí
Jdou za Ohradou vratký stíny
zrubaný mladý husiti
a támhle otce od rodiny
musejí chytat do sítí
Olšanskej hřbitov snů a lásek
mlčí jak holka pod lampou
se slevou dneska prodává se
osud jí sepsal Edgar Poe
nad Žižkovem se rozkročila
tma, která všechno zakryje
a ty už nejsi moje milá
a na to se teď napijem

NELÁSKOU OPILÍ…

Chlapče, když miluješ,
mozek ti zcepení
a pak i velká lež
v pravdu se promění
a z myši ošklivý
je náhle kočka, skvost
a ze zlý protivy
stane se osobnost
i tlustá v tu chvíli
padne ti do oka
z němý je můj milý
tichá a hluboká
bledá má pleť jak sníh
vychrtlá štíhlá je
trapná je samej smích
rozum jde do háje
krutá je důsledná
lakomá skromná zas
odraž se ode dna
jenomže to chce čas
Koupím ti láhev
šumivýho vína
a špuntem srazím
z nebe cherubína
potom půjdem městem
neláskou opilí
a budem se mít rádi
aspoň na chvíli
holka, když miluješ
mozek ti vysadí
a ještě říkáš kéž
srdce ho nahradí
pak začneš snášet ty
co jinak nesneseš
z ješity mužnej typ
v tu ránu stane se
srab bude citlivej
prasák je drsnej chlap
škudlil je shánčlivej
a křivák na to káp
nula si zaslouží
konečně šanci mít
a ten kdo netouží
musí se osmělit
sobec ten ví co chce
mindráky nejsou nic
láska z nás pitomce
udělá a nic víc

MÁMIVÁ NOC V ZÁLIVU "KARIBOO"

Ole, ole tvůj černá vlas
Ole, ole ta štíhlá pas
na nebi luna Kreolé
kreolská dívka na kole
na černých očích závoj řas
pleť jako čerstvý ananas
a nebo jako batole
toužebně volám: kreolé
do zubů tlustá Havana
na palmě žlutá banana
taková být záliv Kariboo
kde čekat rybář na ryboo
Ole ole my slyšet hlas
zapálit velká požár v nás
ty sladká jako kremrole
my sebe hledat mnoho let
jemná být doutník Partagas
ty donést mi ho zítra zas
sklenice rumu na stole
já tebe čekat po škole
po zádech běžet trochu mráz
tvá oči zastavila čas
my nocí kráčet na pole
doufám, že tě to nebolet

SLED NEŠŤASTNÝCH NÁHOD

V hotelu z pokoje padesát pět
filmovej režisér šel na oběd
byl to náhlej impulz
řek si: změna plánu
zapomněl že ale
napouští si vanu
Zatímco v pokoji čtyřicet pět
vyžilej producent herečku sved
zkusil známý triky
a šli na to hopem
a pak začla voda
prosakovat stropem…
když máš pocit, že se všechno daří
že máš čistý stránky v kalendáři
že se rejža přívětivě tváří
asi nevíš, co je ve scénáři
Producent zakřičel: no to snad ne
ona se oblíkla, že vypadne
on vstal a šel volat
už tu málem plavu!
na tý louži uklouz
a rozbil si hlavu
Na sále hotelu Holliday inn
čekalo pár lidí od novin
na projekci filmu:
„Sled nešťastných náhod“
jenže z toho sešlo
producent byl marod
Na baru v hotelu Holliday inn
filmová kritička zahnala splín
tři dvojitý vodky
když se probudila
nikde nikdo nebyl
tak šla domů
a ten film
pochválila…

KOCOUR

náš kocour zabíjí ptáky
tak dostal na krk zvonek
jenomže darebáky
nezměníš takhle honem
ten zvonek plaší ptáky
když je náš kocour v křoví
ale když houkaj vlaky
náš kocour klidně loví
pes kterej štěká nekouše?
ne to jsou jenom kecy
jsou chvíle, kdy papoušek
ti odletí i s klecí
náš kocour zabíjí ptáky
tak dostal na krk zvonek
ty bys ho měl mít taky
že bys byl lepší, to ne
náš kocour zabíjí ptáky
a ty zas moje city
a to já umím taky
tak buďte ostražitý

ZUB

pod žárovkou, která kolísavě svítí
bolí mě zub a ty mluvíš o důvěře
tak omotám kliku a zub režnou nití
a budu jen čekat až přibouchneš dveře
až přibouchneš dveře, tak to bude bolet
ale jenom chvíli, tohle už fakt umím
nedá se nic nic dělat, dostávám se do let
který tuhle bolest přece jenom tlumí
tak dej mi pusu na čelo
dobrýho pomálu
a aby to míň bolelo
neodcházej pomalu
něco tady chybí, jazyk se tam vrací
všechno je to ale jenom síla zvyku
každou ztrátou získám, každým ziskem ztrácím
a mám sladkou pachuť krve na jazyku
musíme s tím prásknout, holka není zbytí
v tomhle bytě už mám otlučený dveře
bolí to a tak tě omotávám nití
dveře a pak prázdno, další v kariéře

VEČÍREK POD PSA

kamarád je veterinář
já jsem whiskař, on je vinař
tak jsme pili u něj v práci
v ordinaci
všude děsně zakouříno
černá noc a bílý víno
asi jsem to trochu přepísk
všude střepy
pohnout se je nad mý síly
na psí život jsme zas pili
co to plave v akváriu?
sotva žiju…
s těma psama jsi snad neměl nic
vyčítavě vyjou na měsíc
a něco tě studí
to u řiti ti tiká
u řiti ti tiká
budík
proč se dávíš starou kostí
v hlavě samý pitomosti
i ten budík už ti tyká
tak si zvykáš
ty sny co se nám jen zdály
patnáct let jsme prochlastali
patnáct let se zvířatama
co bude s náma?
tak jdu domů kalným ránem
tohle se holt někdy stane
všude mlha, taky bláto
stálo to za to

KRONIKA OHLÁŠENÉ SMRTI

svatební opilci zpívají ze spaní
večeře pomalu přerůstá v snídani
stoly se prohýbaj pod tou nocí
před kaplí panny všemohoucí
biskup je všude, a nikdy ne u nás
na plátně nebe je krvavá skvrna
náměstím proběhlo stádo stromů
a ty jdeš pomalu domů
všichni to ví
je to na spadnutí
život jó, život je kronika
ohlášené smrti
kohouti křičí, odbyla pátá
měsíc má tvar nože na prasata
všichni, jen ty ne, ví to, ach bože
že už tě čekaj s tím nožem
všichni to ví, jenom ty ne
jsme tady než se tma nerozplyne
ráno je životu nebezpečno
řekneš jen: zabili mě slečno

VARIETÉ

tohle je podnik zvanej Eden
přišli jste rovnou do ráje
tady to ve dne v noci jede
kdo uteče ten vyhraje
jenomže člověk platí nájem
a pro to leccos udělá
a tak se stane, že tu hraje
a za ním kulhá kapela
v tom kouři varieté
tě možná ocení
dámy jsou tady jeté
pánové zpocení
tohle je podnik zvanej Eden
jsou tady velký zvířata
a bacha, prej tu tenhle tejden
vo žebro přišel kravaťák
když hledal díru ve zdi ráje
a to se tady nedělá
ta, co by našel, ucpaná je
růžovým zadkem anděla
a místo jabka, který Adam
od Evy dostal k snídani
a místo kůže toho hada
co lez po stromě poznání
- když po tom tady začneš pátrat
pod heslem co chci dostanu -
najdeš jen bednu shnilejch rajčat
a suchý bobky potkanů
v tom kouři varieté
tě možná ocení
dámy jsou tady jeté
pánové zpocení
v tom kouři varieté
kde holky postávaj
a když se rozhlídnete
není to žádnej ráj


ZPĚT NA DISKOGRAFII