Diskografie
HRAJU NA KLAVÍR V BORDELU

HRAJU NA KLAVÍR V BORDELU
CD
2012 100PROmotion
1. Lustr Karel Šváb / Tomáš Belko
2. G. O. P. Jan Šobr / Tomáš Belko
3. Hraju na klavír v bordelu Jan Kalina / Tomáš Belko
4. Kopretiny Karel Šváb / Tomáš Belko
5. Tango za generála Terreda Jan Kalina / Tomáš Belko
6. Na římse Jan Kalina / Tomáš Belko
7. Noc s operní pěvkyní Jan Kalina / Tomáš Belko
8. Malinký lidi Jan Kalina / Tomáš Belko
9. Pizza Jan Šobr / Tomáš Belko
10. Pondělí Karel Šváb / Tomáš Belko
11. Baťůžek Jan Kalina / Tomáš Belko
12. Hotel Bellevue Jan Kalina / Tomáš Belko
13. Rádiohit Jan Kalina / Tomáš Belko
14. Krátkozraký Viktor Jan Kalina / Tomáš Belko

STO ZVÍŘAT:

Jana Jelínková: lead vocal (2,4,5,8,10,11,12,13), backing vocal (1,3,4,12,14)
Jan Kalina: lead vocal (1,2,3,6,7,9,10,13,14), backing vocal (7,12,13), percussion
Jan Šobr: el.guitar, acoustic guitar (5,6,7,10)
Petr Hostinský: keyboards , hammonds , grand piano, backing vocal (1,3,10,13,14)
Wilco Versteeg: bass
Miki Nop: drums, percussion
Pavel Herzog: trumpet
Martin Líska: trombone, tenorhorn (14)
Tomáš Belko: tenor saxofone
Jiří Hanzlík: baritone saxofone
Karel Šváb: alto saxofone (1,4,9,11,13), backing vocal (10,13,14)

GUESTS:

Radůza: lead vocal (5)
Filip Nebřenský: sopranino clarinet (11), alto clarinet (5,9,11), contrabass tuba (5,7), bass flute (14), flute (7,14), piccolo flute (1), backing vocal (3,12,14)
Alena Průchová: backing vocal (3,8,11,14)
Naďa Wepperová : backing vocal (3,7,8,11,14)
Pája Bohatý : backing vocal (12)
Vojta Lavička: violin (5)
Radek Pobořil : accordion (5)

Horns arranged by Jan Kalina, Martin Líska, Jan Šobr, Karel Šváb & Filip Nebřenský

Produced by: Jan Kalina & Milan Cimfe
Recorded by: Pája Bohatý & Milan Cimfe at Sono Recording Studios Februar –May 2012
Mixed by: Milan Cimfe at Sono Recording Studios Juni 2012
Mastered by: Pavel Karlík at Sono Recording Studios July 2012
Executive producer: Jan Kalina
Design© Jan Kalina & Jan Buriánek
Photo© Michal Linhart
(P)+(C) 100Promotion 2012
RECENZE

STO ZVÍŘAT SI S CHUTÍ ZAHRAJE I V BORDELU
HUDEBNÍ KNIHOVNA Karel Souček
Početná kapela Sto zvířat je považována za jedničku tuzemské ska scény, ale její záběr je mnohem pestřejší. A ještě se rozšiřuje, což dokazuje aktuální deska s roztomilým názvem Hraju na klavír v bordelu. Zvířata natočila svoji nejbarevnější desku, která však zároveň drží při sobě. Jak to ti chlapíci v čele s Janou Jelínkovou jen dělají?
Zdánlivě jednoduše. Umí napsat skočné, zpěvné, velice melodické a rytmicky příjemné songy, které opatří nápaditými a bohatými aranžemi. A pak je úplně jedno, zda je zabalí do ska, reggae, rockového, swingového, šansonového, jazzového či šantánového kabátku. Sluší jim všechny. A navíc mají ve svých řadách jednoho z našich nejlepších textařů. SKA, REGGAE, TANGO, SWING I ROCK Desku otevírá klasické energické skáčko s výrazným refrénem a tahem na bránu Lustr. Klidnější tempo dominuje swingující skladbě G.O.P., po níž následuje první vrchol alba, lehká, vzdušná a propracovaná titulní píseň s výborně zakomponovaným klavírem a šantánovou náladou. Temperament vrací do hry Kopretiny fantasticky odzpívané Janou Jelínkovou. Její hluboký hlas doplňuje další výrazná pěvecká osobnost, Radůza. Ta si s chutí střihne Tango za generála Terreda, jehož atmosféru utvářejí housle hostujícího Vojty Lavičky. Syrovější rock přináší hravá Na římse, dalším vrcholem je Noc s operní pěvkyní, silný, přitom vzdušný song, v němž se uplatní rap i šraml.
K dalším lahůdkám velice vyrovnané nahrávky patří jemná píseň Malinký lidi či Pizza, míchající hororovou atmosféru s roztančeným ska. Z Baťůžku, ironického výsměchu spotřebitelským soutěžím, jde (alespoň na mne) velký smutek, umocněný nejen textem, ale také zpěvem. Písně typu Hotel Bellevue označuje Ester Kočičková za nátlakové šansony a přesně takovým tato citlivá a melancholická balada je. Moc rád bych se dožil doby, kdy Jana Jelínková vydá CD šansonů. To bude síla. Jana zpívá expresivněji, showman Jan Kalina citlivěji, ale vzájemně k sobě pasují, proto většinu písní nazpívali společně.
Jedenáctičlenný band šlape bezchybně, aranže dechů jsou nápaditě propracované a výborně si rozumějí s kytarami, bubny a perkusemi. Kapela má tah a energii z pověstných koncertů se podařilo přenést i na desku. KDYŽ SE TEXTAŘ STÁVÁ BÁSNÍKEM Tomáš Belko, výhradní textař, už patří spíše do kategorie básníků. Dokáže napsat vtipný, ironický text stejně jako zpracovat závažnější témata. Dokonale vládne češtinou, sází jeden neotřelý obrat za druhým, zvládá pointy a nikdy mu nechybí nadhled a hravost. Zabývá se mezilidskými vztahy, občas dost bláznivými, vychází z pocitů, ale umí i ze života přesně odpozorované příběhy.„Bůh musí milovat nešťastný lidi, proto jich stvořil tolik." Hraju na klavír v bordelu představuje po všech stránkách invenční desku. Hity na první dobrou zde střídají nenápadnější, ale o to rafinovanější písně, které se však při opakovaných posleších zadírají pod kůži. V bordelu jsem ještě nebyl, ale kdyby tam hrála Zvířata ...

STO ZVÍŘAT - HRAJU NA KLAVÍR V BORDELU
ROCK&POP Milan Slezák
Nová deska ska/swing/rock/jazz/bigbandu Sto zvířat není na první poslech. O to rafinovaněji a nenápadněji dokáže při každém dalším poslechu člověka omotávat vlákny tonů a hudebních motivů i obluzovat vtipem a neotřelými slovními spojeními či textovými tématy do té míry, až některým pasážím zcela podlehne. Některá píseň chytí dříve, jiná později, některá se zasekne aspoň drápkem, nějakým svým úsekem, který donutí k pozornosti. Uchráněn by před tím mohl snad jen ten, kdo si zacpe uši a nebude chtít slyšet. A ti, co spadli do " Bordelu" bez ochrany? Těm asi nebude pomoci. Žánrové rozdílnosti jednotlivých písní drží pohromadě specifický " zvířecí" sound. Ten ale kapelu nijak nesvazuje a neomezuje. Po svém se tak dokáže zhostit Noci s operní pěvkyní s nádhernými názvuky pokleslého šramlu, zabudovat rock'n'rollovou kytaru v písni Malinký lidi, i uchopit vlastně hororovou atmosféru a téma v songu Pizza (fanfára jak z thrilleru Michaela Jacksona je totální bomba). Sto zvířat zkrátka potvrdili, že nejen při vystoupeních, ale i na deskách si drží svou laťku.

LOŽNICOVÉ OČI A LIDIČKY, ROZVERNOST KAPELE STO ZVÍŘAT SLUŠÍ
MF DNES Honza Vedral
Nová deska Sto zvířat se nese ve znamení návratů. Nejenže ji nahrávali s producentem Milanem Cimfem, ale v " řachandě" na druhou dobu připomínají i své divadelní kořeny. Album ještě otvírají na jistotu. Písnička Lustr je dvouapůlminutovým zúročením všeho, čím si skupina za dobu existence získala fanoušky. Nechybí rychlý rytmus, přesná dechová sekce se štěkající trumpetou a samozřejmě ani vypointovaný text Tomáše Belka o holce, co" má ložnicový oči", ale z pusy jí lezou slova jako " človíček" nebo " lidičky". K podobnému funkčnímu modelu se na desce vrací hned několikrát (Kopretiny, Rádiohit ), mnohem zajímavější začne být, když kapela opustí svoje standardy a začne si hrát a trochu teatrálně blbnout. Třeba jenom takovou drobností, jakou je odkaz na Michaela Jacksona v dechové lince skladby Pizza. Nejvíc se povedla šantánová titulní písnička, ve které se kapela obešla bez dechů, ale zato si pohrála s vokálními harmoniemi. I tady se o to zasloužil Belkův text a zvláštní melancholie, kterou dokáže postavit i ty nejveselejší melodie na hranu propasti. "Hraju na klavír v bordelu, v bordelu svýho života, a to co k sobě připoutám, pokaždý na prach semelu," zpívá v ní frontman Jan Kalina. Sympatickým úletem k divadelnické minulosti, kterou v sobě Sto zvířat mají i po několika změnách sestavy, jsou písničky Tango za generála Terreda a Noc s operní pěvkyní. Ta první zaujme i souhrou hlubokých ženských hlasů. Janu Jelínkovou tu netradičně doplňuje písničkářka Radůza. Deska Hraju na klavír v bordelu je plná zvláštních příběhů i nejednoznačných nálad. Na písničky jako Hotel Bellevue si fanoušci tanečních dupáren budou muset asi chvíli zvykat, ale je dobře, že se do nich kapela pouští. I díky tomu je novinka povedená. A ani nevadí, že stín svých nejlepších desek Sto zvířat nepřekročili.

STO ZVÍŘAT: HRAJU NA KLAVÍR V BORDELU
INSTINKT Honza Dědek
Novinka jedné z nejslavnějších tuzemských kapel v žánru ska je víc než jen veselé křepčení ve svižném rytmu. Kromě ctění stylu se tady ozývá i tango, šanson, burleska či kabaret, ale lehkou hudební melancholii projasňují začasté velmi vtipné texty, jako třeba v písni Rádiohit : "Rádiu písně musí být šity, šity na míru". Škoda, že z toho nejspíš žádný rádiový hit nebude... Ostatně sama kapela přiznává, že tahle deska má své mouchy. A každý je může hledat v bookletu - pokud objeví všechny, vyhraje řadu hodnotných cen a zážitkových dárků. Osobně jsem jich napočítal pět...

KMOTŘI V BORDELU A ŠITY NA MÍRU
TÝDENÍK ROZHLAS Milan Šefl
Kapela Sto zvířat je už dvě desítky let klubovou jistotou se zahraničním přesahem a ač její originalita posluchače zasáhne právě že nezprostředkovaně z koncertních podií, jsou i řadová alba českých průkopníků stylů ska a rocksteady pozoruhodně odsýpajícími nahrávkami. Nejinak je tomu v případě jejich osmého studiového snímku Hraju na klavír v bordelu. Skupina s kmotrovskou image si stále zachovává přednosti, kteréji už v jejích začátcích vyčlenily z davu průměrných. Jde o lehkost, s níž v písních mísí exotické taneční rytmy se zemitým bigbítovým základem a zvláště o textařský dar přesného a osobitého humoru vlastní zakládajícímu členovi Tomáši Belkovi. Autor černěhumorných perliček typu "Nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi žebrama..."(ta ovšem vynikne teprve v přednesu zpěvačky) má jinak v kapele na starost saxofon a společně s majitelkou velehlubokého altu Janou Jelínkovou a ústředním showmanem , kapelníkem a zpěvákem Janem Kalinou tvoří léta osu formace, jejímž hlavním a sympaticky neskrývaným cílem je bavit - případně přivést tancechtivé do varu. Jedna z nejžádanějších koncertních skupin na české scéně sestavila svou albovou novinkou ze čtrnácti skladeb. Některé už skalní publikum dobře zná z živých vystoupení (Lustr, Gauč, ovladač a pití), jiné mohou překvapit temné Tango za generála Terreda, v níž se Jana Jelínková dělí o vokální part s hostující Radůzou. O té nejambicioznější písni však rozhodli autoři Kalina a Belko předem - důvtipnou parodii Rádiohit s ironickým dvojsmyslem adresovaným rozhlasovým hudebním dramaturgům: " Tohle je rádiovej hit, na jemným notovým papíru, rádiu písně musí být šity, šity na míru! ". Tak tahle se do selektoru taky nevejde..

ZVÍŘECÍ BURLESKA
GLANC Veronika Koloušková
Češi už dvaadvacet let rozumějí řeči zvířat. Nese to totiž jisté výhody. Písničky desetihlavého ska ansámblu mají tu moc smést z člověka stres i tíseň a učí vnímat trable a milostné peripetie z té veselejší stránky. Když se nezačnete chechtat průšvihům jejich protagonistů, jimž bravurní textař Tomáš Belko připravuje vskutku nezáviděníhodné situace, dáte se alespoň do nekontrolovatelného tance. Minulá deska řešila vztahové karamboly, novinka přivádí na scénu defilé pofidérních existencí v hávu pokleslé burlesky a temnějších nálad. Máme tu vraždící monstrum (v písni Pizza zní motiv z Jacksonova Thrilleru), hotel sebevrahů, ale i klasického " zvířecího " nehrdinu, jenž v písni Na římse mrzne ve slipech za oknem, protože se milence nečekaně vrátil manžel. Album s hostující Radůzou má své mouchy (na přebalu trůní jedna z nich). Není to láska na první poslech ani taková švanda a síla jako obvykle. Kdo má ale tuhle tlupu rád, bude spokojeně ržát i tentokrát.

DALŠÍ POVEDENÝ VEČÍREK, TENTOKRÁT V BORDELU
KOULE.CZ Hana Slívová
Sto zvířat na to jdou dobře. Nové písničky předkládají postupně na živých koncertech, například úvodní píseň Lustr ze současné desky Hraju na klavír v bordelu hrají živě minimálně dva roky, G.O.P. alespoň rok. Při poslechu CD tedy jde spíš o vřelé setkání se starým známým než o zdvořilostní fráze při prvním posezení u kávy. Nové album navíc obsahuje několik pecek, které budou naživo v žánru ska zaručeně fungovat jako afrodiziakum. Skladba Hraju na klavír v bordelu se opatrně spouští po klavírní nitce, která napovídá, že půjde o něžnou baladu o opravdové shakespearovské lásce. Mince se ale otočí a namísto tklivé panenské písničky přijde zoufalý, ale zároveň rozverný usilovně šlapající song. Anebo důmyslně vypointovaná Na římse je zábavná a její téma životaplné. Hudbu pro novinku skládaly tři chytré hlavy, z nichž každá má charakteristický rukopis. Muzikantské písmo Honzy Kaliny, které decentně sdružuje ska s rockem, je fanouškům dobře známé už od prvního alba Sto zvířat. Dílo Karla Švába patří na desce k těm jednodušším, na druhou stranu třeba právě Lustr naživo výborně odsýpá. Nejexotičtěji vypadá kytarista Jan Šobr, který se do komponování pro Zvířata pustil letos poprvé. Drží se skáčkového zadání, přitom se nebojí vložit do písní více funky a jakousi temnou teatrálnost. Příště víc takových! Největší psychopat je ve zvířecím týmu Tomáš Belko, jehož nepochopitelně inteligentní texty baví jako vždycky nejvíce. Mezi nejvydařenější výtvory se tentokrát řadí Na římse, Noc s operní pěvkyní, Malinký lidi nebo Baťůžek. V tomhle nenápadném saxofonistovi je ohromná kreativita, Belko musí být jeden z těch bláznů, se kterými se nebudete nudit, ani kdybyste chtěli.

STO ZVÍŘAT - HRAJU NA KLAVÍR V BORDELU
KOLÍNSKÝ DENÍK Zdeněk Hejduk
Přestože nové album otevírá skladba Lustr, což je klasické odpichové skáčko se sloganem " ta holka má ložnicový oči ", je to deska velice hudebně pestrá. Následující G.O.P. směřuje do swingu s varováním " co když jsou kecy s televize, jediný pravdy, který platěj", titulní Hraju na klavír v bordelu je pak zcela bez dechů s dominantními klávesami. S písničkou Kopretiny se kapela zase vrací ke skáčku, aby styl opět porušila ve skladbě Tango za generála Terreda s rytmem obsaženým v názvu, zpěvačkou Radůzou za mikrofonem, Filipem Nebřenským s několika nástroji, houslemi Vojty Lavičky z Gipsy CZ a akordeonem Radka Pobořila z Čechomoru. Na římse je hříčka o bilancování nahého muže stojícího na římse, Noc s operní pěvkyní je příběhem v rytmu skáčka, v Pizze si výhradní textař alba Tomáš Belko vybral snad jedinou slabou chvilku a Baťůžek si dělá srandu ze spotřebitelských soutěží. Hotel Bellevue připomene náladu šantánů první republiky dotvořenou vokálem Páji Bohatého, Rádiohit paroduje vybírání skladeb do éteru a závěrečná Krátkozraký Viktor v jedné z pasáží připomene skladbu Michala Prokopa. Nejen na desce, ale především koncertně Sto zvířat se svítícími lampičkami, neonovým nápisem hotel Bellevue a hlavně nasazením potvrdilo, že kapela definitivně patří do první české klubové ligy.
TEXTY

LUSTR
Karel Šváb/Tomáš Belko

ten lustr kdysi vyrobili
v závodě Osvit Olomouc
dívám se na něj hodnou chvíli
je toho na mě trochu moc
na prvním rande člověk věří
že to nemusí bejt o ničem
už už mráz běhá po páteři
a ona řekne slovo „človíček“
ta holka má má má má má
ložnicový oči
žhavá jako panty
dveří do pekla
jenomže já já já já já
nevim, co si počít
aby tahle trapná
chvíle utekla
a potom řekla „momentíček“
ten lustr mi to dosvědčí
že se mi chtělo začít křičet
do teď mi není do řeči
na prvním rande člověk věří
že to nedopadne tragicky
už už ji pozveš na večeři
a ona řekne slovo „lidičky“
vypadá vážně hodně dobře
nemám moc lepších úlovků
ten prach se přece snadno otře
a když dám novou žárovku
většinou bejvaj po hospodách
jenom neosobní výbojky
číšník mi řek, že mi ho prodá
vstal jsem a jí řek jenom „ahojky“

G.O.P.
Jan Šobr/Tomáš Belko

ONA: někdy si říkám, co když k Zemi
letí obrovskej meteorit
tak proč si vlastně lámat hlavu
že narážím jen na magory
a na sobce co všechno zničej
a neuměj říct ani sorry
nechci nic vědět, nechci nic cítit
chci jenom gauč a ovladač a pití
ON: co když to, co nás nejvíc děsí
nenese žádný nebezpečí
co když je uvnitř zeměkoule
schovaná jiná, mnohem větší
co když svět můžou spasit jenom
opilci, cvoci a povaleči
co když jsme míň než trilobiti?
chci jenom gauč a ovladač a pití
ONA:  nemyslet na nic mě Bože nauč
ON:     chci jenom pití, ovladač a gauč
ONA:  nechci nic víc, dík 
ON:     není zač 
OBA:  jen pití, gauč a ovladač
ONA: co když jsou kecy z televize
jediný pravdy, který platěj
ON: co když je vrchol požitkářství
mít holej zadek ve skelný vatě
ONA: a flaška, co máš v peřiňáku
jedinej kámoš, kterej zná tě
OBA: co když je život k nepřežití
chci jenom gauč a ovladač a pití

HRAJU NA KLAVÍR V BORDELU
Jan Kalina/Tomáš Belko

hraju na klavír v bordelu
pro zmalovaný tlustice
a bledý světlo měsíce
je zalejvá jak do gelu
hraju na klavír v bordelu
na krku jizva od límce
a na klávesách mušince
kam spadnu, tam si ustelu
jsi nejhezčí holka
jakou jsem kdy viděl
nechápu jenom 
co děláš tady
na poslední příčce
hitparády
 
hraju na klavír v bordelu
se zavřenejma očima
a moje hudba zajímá
nanejvejš hluchou Adélu
hraju na klavír v bordelu
v bordelu svýho života
a to, co k sobě připoutám
pokaždý na prach semelu
ONA:pakuj se mladej, ty na to nemáš
tady se žongluje šrajtoflema
zkušený holky ti tu raděj
dělej, co máš a zůstaň v řadě

KOPRETINY
Karel Šváb/Tomáš Belko

dáváš mi kytku k výročí
a nedíváš se do očí
možná ještě máš za očima
laciný hotel v centru Říma
kde bylo vidět mnohem víc
ve světle ze tvých zřítelnic
a já jsem tehdy netušila
že to je maska, ta se smyla
sám sobě se jen podobáš
a tohle je trest pro oba
i když jen já mám pocit viny
včera jsem spala s někým jiným
dáváš mi kytku kopretin
kdo překročí svůj vlastní stín
a řekne, co je nevyřčeno
na rtech mám to cizí jméno
a tolik našich prázdných let
možná ses ve mě trochu splet
a proto jsi tak náladový
ješitný hlupák, dvěma slovy
a o to víc zní jako vtip
že já teď na tom nejsem líp
teď, když mi dáváš kopretiny
včera jsem spala s někým jiným

TANGO ZA GENERÁLA TERREDA
Jan Kalina/Tomáš Belko

zahrajte tango při němž srdce usedá
zahrajte ho za generála Terreda
byl to muž vysoce lesklých lakýrek
admirál lodí slepených ze sirek
co vždycky dřímal kolem oběda
zahrajte tango za generála Terreda
voskový knír, ostruhy na patách
desítky žen s ním měly trojčata
v podstatě kdykoli přesilu porážel
v kartách a zejména v přísunu menáže
zlatý zub a pleť opálenou do hněda
zahrajte tango za generála Terreda
generál, co se neproslaví
zaslouží možná nejvíc slávy
zahrajte píseň, která duši pozvedá
zahrajte tango za mého praděda
jako on přesně střílím po mouchách
jako on jenom sebe poslouchám
co nejde najít nikdy nehledám 
já, hrdá vnučka generála Terreda

NA ŘÍMSE
Jan Kalina/Tomáš Belko

někdy daří se
někdy mám i pech
stojím na římse
jenom ve slipech
manžel vrátil se
to se nehodí
stojím na římse
v pátým poschodí
nudím se, nudím, strašně se nudím
a navíc to tu studí
je tu děsnej mráz
ale nevadí
zřejmě bude čas
už se usadit
už to otočit
k svýmu obrazu
proč mám vždycky klít
nahej na mrazu
 
nudím se, nudím, strašně se nudím
a navíc to tu studí
prudím se, prudím, sám sebe prudím
a navíc to tu studí
až se ožením
bude legrace
skončí paření
půjdu do práce
a když vrátím se
bude tentokrát
za mě na římse
někdo v mrazu stát

NOC S OPERNÍ PĚVKYNÍ
Jan Kalina/Tomáš Belko

a tak jsem vstoupil do tý šatny
předtím se hladce oholil
a koupil víno, žádný špatný
a čekal cokoli
závěsy těžký, sametový
a taky vůně koření
a hlavně ona, to vám povím 
svět se proměnil
život byl nudnej
a osamělej
ale teď všechno zastíní
pocit, že jednou 
měl jsem se skvěle
s touhletou velkou pěvkyní
byla to, bože, velká žena
za krkem se jí kroutil had
a já jí byl jen po kolena
nesmím utíkat
pak začla zpívat „Barcelóna“ 
a já se díval na pihu
velikou jako stopa slona
v jejím výstřihu
ONA:stojí to za to 
i když se možná stane
že z tebe zlato 
nic nezůstane
proto jsem holka celej špatnej
když s tebou sedím na víně
duchem jsem totiž zase v šatně
tý veliký pěvkyně

MALINKÝ LIDI
Jan Kalina/Tomáš Belko

nevkusná kuchyně
dbá se tu na pořádek
na stole s ubrusem
co by sis nepořídil
za modrou konvicí
s čínským hadem
líbali se dva malinký lidi
neměli o moc víc
než tak dva centimetry
sahal jí na prsa
a potom… nejsme děti…
po zemi malinký
trenky a svetry
jenomže je načapal ten třetí
jenom se pojď na ně podívat
tak malí a tak velkou krizi
tak jako my, když si budem lhát
zmenším se a pak úplně zmizím
třetí měl nožíček
„ty děvko, to je zrada“
zakopnul o sirku
a dřív než nastal průser
zapla jsem vysavač
já totiž nemám ráda
sebemenší špínu na ubruse
tak stelem ložnice svejch cizoložnic
luxujem pokoje svejch nepokojů
a přitom nejde vůbec o nic
když o tom uvažuju

PIZZA
Jan Šobr/Tomáš Belko

haló, chci jednu pizzu
šunka a feferonky
bydlím v tom žlutým domě
na konci náměstí
ten dům naproti kašně
no ten, co nemá zvonky
tak můžeš klidně dovnitř
dostaneš od cesty
můj byt je hodně malej, brácho
ani ložnici nemám tu
jen kuchyň, koupelnu a záchod
a třináctou komnatu
možná že budu dole
máme tu velký sklepy
a já se dík těm sklepům
stísněně necítím
tam dole mám svý loutky
z tý tmy jsou skoro slepý
a s nima řeším téma
bytí a nebytí
haló, chci jednu pizzu
a ať je pěkně horká
a je tam hodně sejra
jinak se může stát
že se mi v hlavě zatmí
a bude z tebe loutka
tak sebou brácho hejbni
protože už mám hlad
neboj se, pojď za mnou dolů
ale nesmíš to pokazit
nad dveřma mám hezkej citát:
„zanech naděje, kdo přicházíš“

PONDĚLÍ
Karel Šváb/Tomáš Belko

stalo se to v pondělí
z vodovodu vyšleh plamen
ale jenom na chvíli
na zahradě základky
děti našly divnej kámen 
když tam tajně kouřily
převržená cisterna
s drcenejma malinama
zastavila dopravu
zatímco se narodil
kojenec, co matně svítí
když mu sáhneš na hlavu
proč jsme si toho nevšimli
že se dějou zázraky?
já byl v pondělí v hospodě
já taky
já taky
a ty?
já taky
na starou zeď hřbitova
přistál anděl s krátkým mečem
a křídlama z betonu 
z louže, co je před domem
vylovili potápěče
kterej málem utonul
pondělí je divnej den
ale na tom nesejde

BAŤŮŽEK
Jan Kalina/Tomáš Belko

dva roky sbírám jogurtový víčka
chci totiž vyhrát baťůžek
a oni si tu soutěž zrušej
tohle se přece nemůže
když něco začnou, nemůžou s tím skončit
čemu pak člověk věřit má
jako když koukáš na film v televizi
rupne to v ní a pak je tma
dva roky sbírám víčka od tý břečky
a mám z ní špatný trávení
a čekám na to, až jim to tam pošlu
a že mě za to odmění
a oni né né né prej že né
a oni né né né prostě né
 
svět by byl lepší aspoň o maličko
o jeden blbej baťůžek
strčte si někam ten jogurt i víčko
tohle se přece nemůže
že o nic nejde, tomu nerozumím
ty lidi na to čekali
teď jdu ven autům propichovat gumy
a to nejdražší zapálím

HOTEL BELLEVUE
Jan Kalina/Tomáš Belko

dělám už léta na recepci
v hotelu, kde to není drahý
stěžovat si tu ale nechci
teda, až na ty sebevrahy
tady v Bellevue, tady v Bellevue
z očí jim poznat dost dobře nejde
do jaký tmy jim duše padla
tak prostě musíš platit předem
když jsi sám, nemáš zavazadla
tady v Bellevue, tady v Bellevue
nesmíš to přehánět
s otázkou „jak mi je“
v ceně je snídaně
jestli to přežiješ
říkám to jen, aby sis vzpomněl
než zamkneš dveře, než to vzdáš
že může bejt i horší hotel
i mnohem horší než ten náš
hotel Bellevue, hotel Bellevue
 
já jim to závidím i nezávidím
asi maj duši, když je bolí
Bůh musí milovat nešťastný lidi
proto jich stvořil tolik

RADIOHIT
Jan Kalina/Tomáš Belko

tuhletu písničku
furt hrajou v radiu
ačkoli nechápu
jak se tam dostala
snad že je bez dechů
jen s krátkou předehrou
není moc rychlá
ani pomalá
tuhletu písničku
nemastnou neslanou
ty kluci z rádia
hrajou jak zběsilí
snad že je taková
malinko přiblblá
není v ní smutek
ani násilí
tohle je rádiovej hit
na jemným notovým papíru
rádiu písně musí být
šity šity na míru
tuhletu písničku
v rádiu omílaj
buďto jim někdo dal
pořádnou provizi
nebo že stejná je
jako ty ostatní
a v refrénu
se krásně podbízí

KRÁTKOZRAKÝ VIKTOR
Jan Kalina/Tomáš Belko

jsem Viktor silně krátkozraký 
do parku chodím krmit holuby
snažím se koukat po takový ňáký
co bych se s ní moh mámě pochlubit
jsem Viktor silně krátkozraký 
máma už se mnou měsíc nemluví
nechodí se mnou ani krmit ptáky
tak s ní snad pohnou moje námluvy
v tomhletom městě
je spousta krásnejch lidí
svět není zcestnej
takhle já to vidím
jsem Viktor silně krátkozraký 
ňákou si najdu, to se nebojím
už kvůli mámě, kašlu na rozpaky
pořád jen mlčí, sedí v pokoji
jsem Viktor silně krátkozraký 
když jsem nám tuhle vařil snídani
tak moje máma všiml jsem si taky
že prostě trochu… divně zavání…
 
v tomhletom městě
je spousta krásnejch lidí
svět není zcestnej
takhle já to vidím
hlavně mít doma
někoho kdo tě čeká
tak já to vidím
směřujeme někam
jsem Viktor silně krátkozraký 
včera jsem v parku potkal anděla
vzal jsem jí k mámě a ježkovy zraky
jako ty předtím, taky omdlela


ZPĚT NA DISKOGRAFII