Diskografie

STO ZVÍŘAT

STO ZVÍŘAT
CD, MC
1993 Bonton Music
 
1. Divná čtvrť Kalina / Belko
2. Napospas Kalina / Belko
3. Psací stroj Krátký / Belko
4. Druhej den Kalina / Belko
5. Holič Krátký, Tvrdík / Belko
6. Vdova Kalina / Belko
7. Diktafon Kalina / Belko
8. Čtyři chlápci Krátký / Belko
9. Loutka Kalina / Belko
10. Nákupy Kalina / Belko
11. Vrány Kalina / Belko
12. Pianista Kalina / Belko


STO ZVÍŘAT:

Jana Jelínková – zpěv
Jan Kalina – zpěv, bicí
Arnošt Krátký – zpěv, klávesy
Jiří Tvrdík – kytara
Josef Doubrava – zpěv, baskytara
Tomáš Belko – zpěv, tenor saxofon

HOSTÉ:

Vladimír & Richard Tesaříkovi – zpěv
Miloš Vacík – perkuse

producenti – Jan Kalina a Karel Šůcha
zvuk a mix – Luboš Nováček, Mida Studio, Praha, únor – březen 1993
zvukoví asistenti – Jaroslav Borák, Petr Ostrouchov
mastering – Michal Pekárek, Rudolfinum Studio
obal – Jan Kalina


RECENZE

STO ZVÍŘAT

SVOBODNÉ SLOVO 1993
Kdyby mi někdo vypustil do pokoje sto zvířat, asi bych skončil s duševní újmou v ústavu, kde ticho léčí. Ovšem zní-li muzika kapely Sto zvířat, které nedávno vyšlo v Bontonu, je to příjemné osvěžení.

LIDOVÁ DEMOKRACIE 1993
Pro debutové album jakož i dosavadní sound kapely je typický vícehlas, výrazně využívaný saxofon, ostrá neklidná kytara, kolovrátkové piano, melodická basa a poskakující bicí. Texty vycházejí z absurdních a tragikomických pocitů člověka žijícího ve velkoměstě.

ÚSTECKÝ DENÍK 1993
Chvílemi je to sranda, pak zas zaslzíte, podlehnete, zavlníte se do rytmu a když se konečně zbavíte tý opilý starý báby, kecnete si na židli, můžete na obalu úplně nového debutového alba Sto zvířat mezi stovkou pestrobarevných zvířátek začít hledat třeba jelena.

PRÁCE 1993
Texty saxofonisty Tomáše Belka jsou vlastně neuzavřenými absurdními příběhy, vytvářejícími specifickou periferní poetiku kapely. Všechny ty dívky, které si na diktafon nahrávají útržky hovorů z ulice či v dešti z telefonní budky volají na náhodná čísla, muži, kteří mají fobii z nakupování v samoobsluze a po flámu se jim zdá o tlustých žlutých vránách, aby pak ráno našli na botách žluté peří, však nejsou svou absurditou depresivní, naopak všudypřítomný je v nich lehký, až fryntovský humor – "sám do sebe vlez sem vlastním nosem, abych poznal proč a taky kdo jsem…"


TEXTY

DIVNÁ ČTVRŤ

Stokrát jsem ti říkal
z týhle čtvrti vypadnem
dějou se tu divný věci
skoro každým dnem
a zvlášť v těchhle šatech
nesmíš vůbec chodit ven
za výstřih ti padaj voči
skrytý za voknem
a zuby se lesknou zlatý
chlapi nosej ženský šaty
Malý děti choděj tady
v černejch kostýmech
zloději a modrý stíny
na špinavejch zdech
v noci tu zní zvláštní hudba
až se tají dech
tlustý ženský v metru jedou
dolů po schodech
a zuby se lesknou zlatý
chlapi nosej ženský šaty
V nočních barech nejde pít
tam je tma - jsou prázdný
v každým domě prázdnej byt
nebo dva - jsou prázdný
kočkám oči nesvítěj
nemůžou - jsou prázdný
a psi štěkaj že nemůžu spát


NAPOSPAS

Sám do sebe
vlez sem vlastním nosem
abych poznal proč a taky kdo jsem
uvnitř jenom
laloky a kliky
duněly tam samý divný zvuky
Srdce to mě
nejvíc překvapilo
jak nahlas a vystrašeně bilo
další problém
byly moje uši
vnitřním hlasem děsně jsem se rušil
Zaskočen vlastním tělem
další noc s nepřítelem
běháš si po zádech
součást svejch součástek


PSACÍ STROJ

Sedí za psacím strojem
a nad ní někdo stojí
a sníh k nim padá oknem
a lítá po pokoji
Sedí za psacím strojem
v průvanu jeho hlasu
a on za každou větou
stříhá jí pramen vlasů
Sníh padá na zrcadla
a na stůl s papírama
a v zrcadlech je vidět
že je tu vlastně sama
Bylo to ráno - pozdě večer
bylo to v létě - o Vánocích
bylo to v centru - na předměstí
bylo to možná - a je to jistý


DRUHEJ DEN

Někdo usnul, někdo v rohu zpívá
každopádně se už odchází
u východu vrchní na mě číhá
netuší, že umím projít zdí
Projdu zdí ven schválně když se dívá
hned se zvedne, židli převrátí
vylít dveřma, prstem na mě kývá
počkat, mladej, kdo to zaplatí
No vážně už druhej den
dokážu nemožný
no vážně už druhej den
není to zrovna zlý
no vážně už druhej den
dokážu projít zdí
jenomže už druhej den
nikdo se nediví


HOLIČ

Můj holič usnul při stříhání
a taky na to vypadám
stydím se vylízt na ulici
skoro se stydím bejt i sám
Sousedům tekla voda z vany
a tak vyhořel celej dům
na stromech nahlas rostou ptáci
a něco házej důchodcům
Nechodim po městě
to město po mně šlape
poničen holičem
tvářim se nenápadně
nechodim po městě
to město po mně šlape
šlápoty ve vlasech
a v hlavě vůbec nic
Na dveře zvoněj cizí lidi
každej z nich je tim holičem
někdo hrál v okně na tympány
a k tomu zpíval o ničem


VDOVA

Kdysi jsem bydlel
v ulici křivý jako otazník
kde místní lidi
dávají si divný otázky
na rohu tmavá holka
a její čtyřnásobnej stín
Ulicí jedou
posvátný krávy, celý chromový
a všichni říkaj
konec světa bude v úterý
na rohu tmavá holka
a její čtyřnásobnej stín
Já vím, říkaj ti černá vdova
já vím, že teď jsem na řadě
já vím, kdybych se tomu poddal
byl bych pátej stín
Už bydlím jinde
v ulici rovný jako vykřičník
nikdo se neptá
nedává mi žádny otázky
na rohu nikdo není
jen něčí čtyřnásobnej stín


DIKTAFON

Koupila jsem diktafon
a všechno jsem mu řekla
svoje tajný myšlenky
svý divný pocity
zatáhla jsem závěsy
a rozsvítila světla
dvě noci jsem nespala
je to moc složitý
Potom jsem šla do města
a nahrávala lidi
co mě jen tak míjeli
náhodný části vět
pak jsem si to poslechla
a dneska se tím řídím
už mám z čeho vycházet
a o čem přemejšlet
Mám stejný pocity
jako můj diktafon
a je to mezi náma velký
mám stejný názory
jako můj diktafon
na filmy, na knihy
i na barvu rtěnky


ČTYŘI CHLÁPCI

Sledoval jsem bílý šipky na zdech
ten večer jsem zrovna neměl nic
v průjezdu čtyři chlápci v kvádrech
vybírali něco z popelnic
Všichni měli stejný tmavý saka
černý brejle a stříbrný hole
vybírali z popelnice věci
a plaše se rozhlíželi kolem
Něco hledaj a maj černý svědomí
něco hledaj, něco, co je ztracený
možná hledaj zbytky svojí kapely
možná hledaj prozívanou neděli
možná hledaj důležitý papíry
nebo třeba jenom klíče od bytu
třeba sami nevědí, co ztratili
možná, že tam hledaj vlastní pointu
Projelo auto, všichni ztuhli
měli naspěch, ruce se jim třásly
rozešli se každej jinym směrem
teprve když ráno lampy zhasly


LOUTKA

Uvízla jsem v telefonní budce
začlo totiž nečekaně pršet
a tak abych zbavila se nudy
volala jsem různejm cizím lidem
Vzal to chlápek co měl cizí přízvuk
potom dítě a pak číšník z baru
a pak stará ženská skoro hluchá
všem jsem řekla jenom tuhle větu
Jsem jenom loutka na provazech deště
jsem jenom loutka
No a pak mi prostě došly mince
tak jsem vyšla ven do toho deště
postupně jak přestávalo pršet
začly se mi plést nohy a ruce
plést nohy a ruce
nohy a ruce


NÁKUPY

Od rána stojím před obchodem
dneska už musím nutně nakoupit
jenže se stydím, mám s tím problém
před výlohou ztrácím klid
Sleduju zvenku prodavačku
jakou má asi zrovna náladu
nakonec stejně vždycky zdrhnu
jakmile jdu na řadu
Ztrácím tak děsnou spoustu času
v sámošce ale stejně na tom jsem
dostávám se tam do trapasů
nabourávám s vozejkem
Zas je to silnější než já
v nelidským tempu bouchá mi srdce
než zavřou, budu tady stát
s taškama v ruce


VRÁNY

Z toho flámu se mi šlo tak špatně
jako kdybych měl na nohou brusle
a potom se kolem ze všech stran
začly slítat hejna žlutejch vran
Říkal jsem si, hochu, ty už nepij
dějou se ti v hlavě divný věci
tyhle stavy bejvaj někdy krutý
kolem hejna vran a všechny žlutý
Ráno jsem vstal, dal si horkou kávu
po včerejšku necejtil jsem hlavu
říkal jsem si nesmíš všemu věřit
na botách jsem našel žlutý peří
Tlustý žlutý vrány


PIANISTA

Už je tma a venku prší
černá žlutou prolíná
na podlaze rovný čáry
nekončej, jen začínaj
Ten bledej kluk za sklenicí
u pultu to rozehrál
a kolem něj různý typy
každej něco vykládal
Běloch v černym, černoch v bílym
tma na lesklym nátěru
po baráku lítaj hlasy
ve výtahu nahoru
Zas si budeš večer číst
hotelový knihy
ráno až se probudíš
uvnitř ve svý botě
nevylezeš z postele
několik dní v tejdnu
Vylez ven a bouchni dveřma
tvař se zase vesele
jak tříprstej pianista
v hluchoněmý kapele

ZPĚT NA DISKOGRAFII